proficiency

PROFICIENCY noun

[ U ] uk/prəˈfɪʃənsi/ us
the ability to do something very well

умение, мастерство
The job requires proficiency in written and spoken English.
№2 (2456)№2 (2456)№3 (2359)№4 (2354)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№5 (2342)№6 (2318)№7 (2316)№8 (2314)№9 (2310)№9 (2310)№10 (2306)№10 (2306)№10 (2306)№10 (2306)