disobedience

DISOBEDIENCE noun

[ U ] uk/ˌdɪsəʊˈbiːdiəns/ us
behaviour in which someone refuses to do what someone in authority tells them to do

непослушание, неповиновение
№2 (2456)№2 (2456)№3 (2359)№4 (2354)№5 (2346)№5 (2346)№5 (2346)№5 (2346)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№6 (2331)№7 (2318)№8 (2316)№9 (2314)№10 (2310)№10 (2310)